Anglie - informace, práce, ubytování.

Stuartovec Karel II. (1660-1685) se pokusil odstranit vliv puritánů na anglickou společnost, nesetkal se nakonec s velkým pochopením u parlamentních sil, které se v této době poprvé rozdělily na dvě výrazné frakce (Toryové a Whigové).

Jakub II. (1685-1688) znovu vyvíjel úsilí o návrat Anglie k římskokatolické církvi a zároveň vybudování absolutistické vlády panovníka. Jeho snaha byla zprvu tolerována, jelikož se předpokládalo, že Jakubův následovník se opět přidá k anglikánství. Pod hrozbou trvalého přiklonění se ke katolictví však výrazná část Angličanů nakonec proti králi vystoupila. Roku 1688 Jakub II. uprchl do Francie. Jeho protestantská dcera Marie a představitel Nizozemska Vilém Oranžský, rovněž protestant, se na přání Parlamentu stali roku 1689 dalšími panovníky Anglie.

Anglie se přijetím nových zákonných opatření stala konstituční monarchií, moc anglického krále je napříště omezena Parlamentem a ústavou. Tímto se zároveň zakončuje období anglické buržoazní revoluce, v Anglii je položen pevný základ pro vybudování občanské demokracie. Anglický panovník je jmenován i nejvyšší hlavou anglikánské církve, skutečnou nejvyšší politickou moc v monarchii ale vykonává Parlament.

Jakub II. se ještě pokusil o návrat na trůn, a to skrze vojenské akce v Irsku. V návaznosti na obléhání protestantského severoirského města Londonderry byl Jakub II. posléze poražen Vilémem Oranžským v bitvě u Boyne roku 1690.